V Astrální akademii získáváme mnoho nových přátel, zkušeností, dovedností a poznatků. Jedním z nich je i vědomé setkávání s ostatními lidmi. Oslovovat či neoslovovat nám neznámé lidi? Proč to vůbec dělat? Pojďme se nad tím společně s Vládci Síly (studenty Astrální akademie) zamyslet.
“Tak to je pro mě trošku oříšek, jak jsem již psal o svých vlastnostech, nějak nevyhledávám komunikaci ani s osobami, které znám, nebaví mě ani nezajímá komunikovat o vcelku nedůležitých věcech, pro většinovou populaci ale velice důležitých. Také Vámi uváděné příklady, jak navázat ten kontakt, pro mě nejsou moc aktuální, nějak mě nezajímá, kdo si koupil jaké křupky, anebo kde koupil boty. To bych se musel asi přetvařovat, což by nebylo dobré, nějak uvnitř cítím, že nechci s těmi lidmi řešit „tyto“ věci. Je ale pravda, že je potřebné a skvělé nějak ty okolní lidi kolem nás naladit na lepší myšlenky, usmát se na ně apod.”
Záleží jen na tobě, zda půjdeš cestou uzavřenou, budeš mnich, který pomůže vždy, když je osloven, nebo půjdeš aktivně mezi lidi a budeš vědomě tvořit svůj život.
Obě cesty jsou správné a je jen na tvé volbě, životních cílech a preferencích, která cesta ti je bližší.
S tím, že jsi k nekomunikativnosti, nesmělosti a další podobným vlastnostem přiřadil negativní stránku tvé osobnosti, dá se předpokládat, že ti tvá nekomunikativnost je na obtíž a rád bys ji změnil.
budeš mí ohromné poznání z meditací, mentálního a astrálního cestování, budeš mít doopravdy obrovské poznatky, které jsou pro tebe momentálně až nepředstavitelné, vše se bude postupně otvírat. Poté bude jen na tobě, co s tímto poznáním uděláš – zda opustíš vědomě tuto hmotu a půjdeš dál, anebo zde budeš setrvávat a vědomě tvořit svůj život na planetě Zemi.
Můžeš také ale využít souběžně s meditacemi možnosti, která se ti zde na Zemi přímo nabízí, a spojit svou sílu s ostatními lidmi. Nejlépe se učíme a posouváme dvěma způsoby:
1) meditací a díky tomu poznáním vyšších sfér
2) interakcí s ostatními lidmi
Jedna buddhistická legenda praví, že Tibetem cestoval jeden velmi moudrý a láskyplný mnich. Cestoval od vesnice k vesnici a všude rozmlouval a pomáhal ostatním lidem. Celou dobu mu ovšem dělal společnost jeden velmi nepříjemný muž, který mnicha neustále kritizoval a stále si na něco stěžoval. Když se lidé mnicha tázali, proč s sebou tohoto muže vodí, mnich odpověděl: “Jen díky jeho kritice vím, jak se mohu nadále zlepšovat. A jeho věčné stěžování trénuje mou láskyplnost, trpělivost a klid. Díky němu se stávám lepším.”
Nevím, jaké máš plány a cíle do budoucna, ale pakliže by s tím mohl kdokoli cizí pomoci, tak právě vědomé setkávání je způsob, jak navázat kontakt. Ano – prožiješ spousty “zbytečných” setkání, kdy ostatním předáš “jen” dobrou energii. Ale jednou za čas potkáš někoho, kdo ti bude nějak bližší, něco vás bude spojovat.
Jakmile projevíme snahu a přání – potkat stejně smýšlející lidi, sami je aktivně vyhledávat – pak se postupem času kolem nás vytvoří doopravdy komunita lidí, kteří nám budou velice blízcí a budeme si navzájem pomáhat. Dokud budeme uzavření a neuděláme ten první krok, tak si můžeme na samotu a nepochopení ostatních lidí stěžovat nekonečné hodiny, ale nic se nezmění. Jsme Vládci Síly a ti si tvoří aktivně svůj život, jak oni chtějí. Takže je velice důležité si rozmyslet, jaký život chceme žít a do jeho realizace se s nadšením pustit. Zde nám zatím vychází jedna základní otázka: “Chci žít samotářský či společenský život? Jak má vypadat můj ideální život ze společenského hlediska?”
“Ještě jsem vám chtěla napsat něco k vědomému setkávání s lidmi. Za poslední týden mě zastavilo na ulici tolik lidí, kteří se ptali na cestu nebo chtěli s něčím pomoci, jako jindy za půl roku. Musela jsem se v duchu smát, jak to funguje. Stačí se lidem dívat do očí a být pozitivně naladěná a okamžitě si je “přitáhnu”. Taky už mi nedělá takový problém lidi oslovovat a jsem mnohem více uvolněná a užívám si to.
Zažila jsem taky rovněž jedno hluboké zadívání se do očí a to mě na několik hodin tak úžasně naladilo, že to ani nejde popsat. Byl to ten pohled, který trvá o vteřinu déle než ten běžný a měla jsem pocit, že se svět na tu vteřinu zastavil a všechno okolo přestalo existovat. Bylo to strašně krásné. Asi nějaká spřízněná duše… :-)” Jana
“O vědomém setkávání – vždy jsem se naplnil tou radostí, kterou jsem pociťoval ráno v zrcadle.
Naplňující pro mě bylo, že jsem se byl schopen bavit s lidmi, se kterými bych se normálně nebavil nebo bych radši odcházel do jiné místnosti, než abych se s nimi musel bavit. Cítit jejich svět, napojit se na jejich úroveň, zajímat se ze srdce o to, co zajímá ty lidi a být schopen s nimi hovořit. Cítím unvitř, že je dobře se bavit nejlépe se všemi, mívám pnutí i v autobuse, jestli se s někým bavit nebo ne. Užívám si to propojení myšlenek.Napíšu příklad:
Byl jsem na poště s přítelkyní, která šla poslat nějaké obálky. Předtím, než přítelkyně šla poslat obálky, tak jsem uvažoval, že se zeptám starého pána vedle mě, jestli jde zaparkovat na náměstí. Nepotřeboval jsem to téměř vědět, ale napadlo mě to a vzal jsem to jako příležitost pro vědomé setkání. Tak jsem se ho se vší Láskou a Radostí v očích zeptal. Zpočátku jsem se i trošku bál, ale cítil jsem, že to je správně. Neskutečně mě to překvapilo. Pán, který působil celkem i nevrle a protivně, se najednou rozzářil a začal mi odpovídat. Pak jsme pokračovali v komunikaci (myšlenky mi vklouzaly do hlavy téměř samy). Když jsme skončili, tak jsem se s ním rozloučil a popřál mu pěkný den. Co jsem si z toho odnesl? Naprostou Radost. Bavil jsem se s člověkem, kterého bych dříve neoslovil, vůbec bych ho nepoznal. Díky uvědomění si možnosti, že se s ním mohu bavit (zbavení předsudků, systémového nastavení, že cizími lidmi se nemám bavit, a strachu), jsem navázal kontakt s neznámou duší, neznámým člověkem – což mě naplnilo dechberoucím pocitem spojení.
Jára
Tvá cesta k úspěšnému materiálnímu životu, harmonickým vztahům a hlubokým duchovním prožitkům.