Proč neusínat v meditaci?
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, proč není dobré při meditaci usínat? Občas se mi to stává po dlouhém dni. Může to zapříčinit, že se nedostanu hluboko do sebe? Nebo nějakou jinou újmu?
Před deseti lety jsem měla kamarádku, spolu jsme chodily na základní školu a byly jsme kamarádkami, dokud její život neskončil. Vždy mě vyhledávala, když měla nějaký problém, věděla, že se na mě může obrátit, chodila si ke mně pro radu. Jednoho pondělí před deseti lety zemřela při autonehodě a v další čtvrtek jsme ji pohřbili. Od té doby jsme se už tak často nesetkávaly. Já jsem měla tehdy přítele a ona také, a měla také jinou kamarádku, se kterou trávila čas. V sobotu jsme se opily s tou její kamarádkou, která s ní trávila poslední měsíce. Opily jsme se doma a skončily jsme na diskotéce, kterou kamarádka celou proplakala, a já, která moc nepiju se vrátila se domů a šla spát.
Ocitala jsem se v bílém světle, jinak se to ani nedá nazvat. Všechno bylo bílé a zářivé. Ta kamarádka, co zemřela při nehodě, seděla v klubíčku a tvář si zakrývala asi rukama. Bylo to velmi zvláštní. Začala po mně křičet, ale přitom nerozmlouvala. Ptala se mě, kde je, a já jsem jí řekla, že nevím. Ptala se, co se jí stalo, a já jsem jí řekla, že zemřela při autonehodě a že jsme ji pohřbili. Ale ani to nešlo z mých úst.
Pak se mě ptala, proč Laura plakala, ta její kamarádka. Znovu jsem jí říkala, že kvůli tomu, že ona zemřela. Pak to nějak pochopila a ptala se na její rodiče, jak se mají, a jestli jsou spolu. Řekla jsem jí, že byli spolu na jejím pohřbu. Tehdy jsem ani nevěděla, že její rodiče mají nějaké problémy.
Všimla jsem si, že tam v tom světle je o kousek dál lavička se stolem, za kterým seděl její přítel v zeleném plášti. Také jsem mu neviděla do tváře, ale věděla jsem, že to byl on. On tu nehodu přežil, ale v tu dobu byl v nemocnici v umělém spánku. Na něj se neptala a ani ho neregistrovala, že je tam.
Moc si to už nepamatuji, ale vím, že když pochopila, co se jí stalo, tak jsem odtud odešla. Pak si pamatuji jenom náraz do hrudi a že jsem si sedla a hluboce se nadechla. Tehdy jsem si toho pamatovala víc, ale teď už jenom matně.
Po čase jsem začala mít zájem o astrální cestování a vím, že bych to dokázala. Párkrát jsem se i pokusila, protože uvnitř sebe vím, že to dokážu. Dokážu vypnout své tělo a vnímat jenom energii těla, tak bych to nazvala. Jednou jsem to zkoušela s rukou, ale pak jsem si uvědomila, že to nemá smysl, že mi to asi nepůjde, a myslela jsem si, že jsem tu ruku zdvihla celou, ale když jsem ji položila zpátky, necítila jsem, jak se ta ruka, ta kůže vlastně dotkla postele. Takže ta ruka vůbec nevznesla se z postele, ale něco z ní bylo venku.
Později, když jsem se o tom víc učila, rozhodla jsem se to zkusit přes hlavu. Znovu jsem dokázala nevnímat svoje tělo, dokázala jsem ho úplně vypnout, úplně se uvolnit. Když jsem věděla a soustředila se na to, že jdu ven, tak jsem zkoušela silou vůle nebo nevím, jak to nazvat, zdvihnout hlavu.
Hlava šla ven, ale bylo to, jako by byla přilepená na nějaké gumě, která se stále natahovala. Cítila jsem, že už jsem dost vysoko, že ta guma se už přetrhne, ale pak jsem asi znejistěla, a potom se ozval i močový měchýř.
Klaudia A.