Neobvyklý noční zážitek mého syna
Během jedné cesty mi můj osmiletý syn vyprávěl o zážitku, který sahá za hranice běžného vnímání. Jaké tajemství skrývají dětské sny?
Hned na začátku zpříma a narovinu: Nic nemusí být tak, jak je obecně známo.
Všichni jsme asi slyšeli ty hrůzostrašné příběhy o spánkové paralýze, kdy nešťastníky, kteří ji zažijí, navštíví démoni, mimozemské bytosti, čarodějnice, bytosti ze světa stínu atd. Nechci podobné zážitky zlehčovat, reálně se dějí. Lidé se spánkovou paralýzou skutečně vidí, prožívají tyto a mnohé další zážitky a vjemy velmi reálně a je to opravdu k smrti nepříjemné.
Moje zkušenosti se spánkovou paralýzou jsou nicméně úplně jiné. Ještě, než jsem se stal studentem Astrální Akademie a přijal své charismatické jméno a podstatu Atonise, měl jsem nijak pravidelné, přesto poměrně časté zkušenosti nejen se spánkovou paralýzou. Četl jsem všechny ty zkušenosti ostatních a měl jsem z toho přímo hrůzu. Jen se mi nikdy při epizodách spánkové paralýzy nic z toho nedělo. Ale absolutně nic. A nezáleželo, jestli se paralýza vyskytla při usínání, nebo po probuzení (druhá varianta se mi nicméně stala pouze málokrát, oproti první variantě).
Odpověď jsem hledal a náhle mi přišla.
Existuje stav, který se vědecky nazývá „hypnagogie“. Je to stav, který se objevuje, když je člověk v polospánku, často při večerním usínání, nebo i ve velmi hluboké meditaci (opět, vlastní zkušenost). Jsou to určité „snové fantazie“, jak zde bylo popsáno. Jako takové jsou neškodné, jsou to pouze útržky snů, velmi surreálné, až bizarní. Často jsou to i zvuky, nebo tělesné pocity. Zažije to v životě mnohokrát snad každý relativně tělesně a psychicky zdravý jedinec. Je to vlastně stav, kdy mysl už uléhá ke spánku a produkuje tyto obrazy, zvuky, kinestetické pocity.
A jakou má hypnagogický stav souvislost se spánkovou paralýzou? Inu, pokud existují tyto dva fenomény v jeden okamžik dochází k tělesné paralýze a k negativním vizuálním, sluchovým, kinestetickým zážitkům. Vzniká pak dojem, vyvolaný většinovým empirickým prožitkem, že tyto dva jevy jsou v sobě niterně spojeny. Nemusí tomu tak být, minimálně ne vždy.
Sám jsem toho důkazem. V mých zážitcích se spánkovou paralýzou se totiž nevyskytoval tento hypnagogický stav, nedocházelo tedy k ničemu mimořádnému, nic jsem neviděl, neslyšel, necítil. Takových lidí je, zdá se, velmi pomálu, nicméně jsem jeden z nich.
Protože co vím, usínáme dvakrát. Myslí a tělem. Při spánkové paralýze usíná tělo, při hypnagogii usíná mysl. Pokud usínají tyto dvě naše složky současně, vznikají tyto negativní prožitky a my máme ze spánkové paralýzy strach.
Měl jsem asi tři spánkové paralýzy po sobě. Velmi krátké epizody, vyvolané vědomě. Nestalo se negativního aní ň, haha. Protože moje mysl prostě a jednoduše byla stále relativně bdělá. Ano, byla v hlubokém stavu, ale neusínala, jako usínalo moje tělo. Třikrát po sobě a žádný ufoun mi po pokoji nedělal rošambó, jak by řekla moje máma.
Stalo se mi to i dost nedávno. V těchto týdnech pomáhám rodičům s dřívím na zimu a to velmi, velmi unaví tělo. Což je ideální podmínka pro spánkovou paralýzu. Tělo je tolik unavené, že prostě a jednoduše usne.
Večer jsem tedy ulehl do své postele a netrvalo chvíli a dostavila se spánková paralýza. Nebyla zcela úplná, ale velkou částí těla jsem opravdu nemohl pohnout. Jak paralýza pominula, hned na to následovala další. Opět nebyla úplná, ale až na hlavu jsem byl paralyzovaný celý. Po probrání z této paralýzy se dostavila třetí, celková. Nebudu vám lhát, příjemné to nebylo. Rozhodně bych nerad tvrdil, jak je spánková paralýza úžasná. Ale ani tak jsem nezažil nic mimořádného.
Ano, cítil jsem velmi nepříjemné pocity, pramenící z nemožnosti se pohnout, ale tím, že má mysl byla bdělá, byl tento nepříjemný prožitek důsledkem nezvyklého procesu nemožnosti se pohnout. Mohl bych ten pocit popsat, jako strach, možná silnou obavu. Je opravdu velmi zvláštní a nepříjemné nemoci se hnout.
Proto jsem následně bohužel nevystoupil astrálně, protože tento strach, tato obava mi v tom zabránili. Ale dali mi to naopak obrovskou motivaci k tomu, aby našel nějaký způsob, jak unavit tělo. Dřevo se vozí dodnes, ale motivace k tomu prožívat stav spánkové paralýzy je stále velmi silná. Protože mi to dalo obavu, ale zároveň jistotu že TEĎ je to možné. A jistota a důvěra je silnější, než jakákoliv obava.
Proto jak jsem řekl v začátku: Nic není tak, jak tvrdí většinová zkušenost. Může to i tak být zkušenost spíše relativně nevědomá. Nikoliv malá, nebo nedostatečná, ale pouze není brána ze všech ohledů této zkušenosti.
Proto pokud se vědomě pokoušíme o spánkovou paralýzu, je dobré být mentálně více vzhůru, abychom zamezili hypnagogickému stavu a tím pádem můžeme mít jistotu, že nebudeme reálně prožívat něco velmi hrozného.
Co myslíte, není to pozitivní zpráva i pro ty, co spánkovou paralýzou trpí?