Do tehdejších Vládců Síly, současné Astrální Akademie jsem nastupovala jako Terez. Brutální „chaotička“ s gulášem z myšlenek v hlavě, která záviděla komu mohla, jen s malou špetkou sebevědomí, se sebedisciplínou někde na bodu mrazu. Chtěla jsem však zlepšit hodně věcí kolem sebe, možná dokonce celý svět.
Po nástupu do Astrální Akademie jsem byla mile překvapena, jaké se začaly dít změny! Ty změny se však děly díky tomu, že jsem na sobě začala makat. A že nám Průvodce Azgarielus dokáže dát do těla! Do toho fyzického i astrálního! :-D
Změny začaly být vidět na mně a jak jsem se měnila já, měnilo se i moje okolí.
Spousta věcí (i lidí) z mého života začala odcházet a přícházeli lidé noví. Přicházeli však ti, co byli na cestě Vládce Síly se mnou, ale i „z venku“. Byli to takoví lidé, kteří mi měli předat dary v podobě nových poznatků, pochopení, myšlenek. Lidé bohatší než jsem já. Právě oni mi měli co dát.
A tak jsem začala tvořit. Nejdříve jsem psala pohádky, o které však nebyl zájem. Bylo to proto, že o tom, že píši, věděla jen malá hrstka lidí a konec konců, ten zájem dostat je mezi velkou skupinu lidí, ve mně brzy vyhasl. Pak jsem tvořila videa a pomáhala s marketingem, vize to byla krásná a velká ale i ta nakonec upadla v zapomnění. Ani tato činnost mně nenaplňovala.
Dva roky úspěchů
Když jsem na sobě, po duchovní i fyzické stránce pracovala necelé dva roky, rozhodla jsem se z Vládců Síly odejít. Však díky nim bylo moje tělo i duše bylo ozdraveno a nastal čas si vychutnat pohodu ...
„Už jsi dosáhla všeho, cos chtěla?“ ptal se mně při odchodu můj průvodce Azgarielus.
„Ano, děkuji ti za všechno, moc si vážím všeho, cos pro mě udělal…“ zněla má odpověď.
1) Vztahy v rodině byly mnohem lepší, lidé už se na mně nedívali jako na hromádku neštěstí ale spíše s očekáváním, s čím novým přijdu.
2) Velkou radostí pro mě bylo i to, že jsem se naučila astrálně cestovat.
A tak jsem se vztyčenou hlavou odcházela vstříc novým zítřkům. Před odchodem jsem si ještě napsala do svého deníku ve Vládci Síly, že si přeji holčičku, šťastné těhotenství a pohodový porod. A budu ji plně kojit. Brzy nato jsem otěhotněla.
S přítelem jsme chtěli druhé dítě. Aby Davídek (náš první syn) nemusel být sám. Druhého sourozence potřeboval jako sůl.
Astrálně cestuji v těhotenství a mluvím se svou dcerou
Jednou v noci, bylo to ve druhém měsíci těhotenství, jsem měla obrovské nutkání opět astrálně vystoupit. Jako by mně až nějaká veliká síla tahala ven z těla. Měla jsem však trochu strach, že když opustím své fyzické tělo, ublížím tím i miminku, které ve mně s pokorou pomalu vznikalo. Proto jsem vystoupila jen na půl. Pouze do úrovně hrudníku.
Byli jsme v ložnici já, Davídek a přítel, oba dva už dávno spali a já tedy vycestovala.
Přímo proti mé posteli, u nohou, stála malá holčička. Byla to jen silueta, konkrétní rysy obličeje a dalších částí těla vidět nebyly. Zaujala mně na ní záplava dlouhých, vlnitých vlásků, které mohly sahat do pasu. Vycházel z ní obrovský klid a pohoda. Navnímala jsem její úsměv, byla krásná. “Ahoj mami!” pozdravila mě.
Hned potom jsem se jako lousknutím prstů vrátila zpátky do těla. To setkání mně překvapilo. Nikomu jsem o něm však neřekla. Po nějakém čase se opakovalo. Tatáž situace, opět mně cosi lákalo ven z těla, tentokrát už byl však můj strach menší. O hodně menší. A znovu tam stála ona. Zase mně láskyplně pozdravila.
Znám tak pohlaví dřív jak gynekolog
Začaly jsme spolu komunikovat každý den, už jsem věděla, že pod svým srdcem nosím holčičku. (Termín porodu mi určil gynekolog na 7.9., což je datum úmrtí našeho táty.)
Když se mně zeptal lékař na příští kontrole, zda chceme vědět pohlaví, odpověděla jsem: “no jasně.”
“Ono to tak jasný není, hodně párů si to říct nenechá…” odpověděl doktor.
“Pravděpodobně je to slečna. Ne pravděpodobně ale určitě” informoval mně.
Zaplavila mně obrovská radost. “Já to věděla!” Zakřičela jsem na celou ordinaci.
Astrálně jsme rozmlouvaly každý den 💜
Nebyl den, kdy bychom spolu nekomunikovaly. Probíraly jsme spolu, s Leontýnkou, úplně všechno. Říkala mi o svých myšlenkách, pocitech, radila mi a naslouchala… spoustu jsme toho spolu překonaly a zvládly. Celé těhotenství tak proběhlo poklidně, pohodově a šťastně…
Porod byl rychlý a bezbolestný. Ano, bezbolestný. Dříve jsem nevěřila ženám, které tvrdily, že porod bolet nemusí, kroutila jsem hlavou nad označením “orgasmický porod” ale teď jsem bezbolestný porod skutečně zažila. Pak, když jsem ji poprvé objala, zaplavila mně ještě větší radost a obrovská vlna štěstí.
Vděčná jsem také personálu v Mulačově nemocnici v Plzni za to, že nás nechali s Leuškou prožít bonding, během kterého se přisála a já začala kojit! A plně kojím do teď. Zvládly jsme překonat snad rodinné prokletí, neboť spousta generací žen přede mnou nekojila, protože měly málo mléka. Zvládly jsme to díky úžasnému spojení, časté mentální komunikaci a lásce, která v nás rostla již od období prenatálu.
A vím, že my spolu toho v tomhle životě zvládneme ještě spousty. Jsme teprve na začátku.
Díky tomu jsem došla k pochopení, že je potřeba, abych na sobě pracovala dál. Dál se rozvíjela a vylepšovala své schopnosti. A tak jsem se vrátila zpátky na cestu Vládce Síly, do Astrální Akademie. Děkuji svým super přátelům, spolužákům za podporu, za to, že si tuto cestu mohu opět dopřát.
A proto jsem se rozhodla pomáhat ženám, které si přejí otěhotnět dosahovat jejich snů, napojovat se na duše jejich miminek, komunikovat s nimi a prožívat štastné a harmonické těhotenství a vědomý, pohodový porod, protože každá maminka, která si dítě ze srdce přeje, si takový zážitek ve svém životě zaslouží.
A to jsme teprve na začátku.
S láskou
MAnDRAGOriS,
studentka Astrální akademie