Ztrácím motivaci
Je pro mě těžké udržet si dlouhodobou motivaci ke cvičení. Hlavně když se začnu cítit silná, tak najednou už nemám potřebu cvičit…
Do 30 let jsem žila nevědomě. Neměla jsem moc potuchy o jiném než materiálním světě, ten mě ale zároveň netěšil. Do toho se vložily zdravotní problémy i další životní “neúspěchy”, které mě přivedly na nutnou cestu objevování toho jiného skrytého, nehmatatelného světa – světa duchovního. Jako mnozí i já však měla pocit, že nic z toho co zkouším na mě úplně nefunguje a zároveň jsem nikdy neměla přílišnou vůli, abych u něčeho vytrvala.
Obvykle to fungovalo tak, že jakmile někdo kolem mě zmínil nějakou duchovní techniku, léčitele či knihu, hned jsem se ptala a doufala, že právě to je konečně ono, co mě posune dál a že dojde k zázraku – docílím duchovního vývoje nějak samovolně a nejlépe bezpracně. Léta ubíhala a já si najednou uvědomila, že jsem nastoupila na dráhu závislosti na “duchovním růstu”. Další kurz, další terapie, další léčení, další nemalé vynaložené peníze za něco rozhodně ověřeného a funkčního.
Já měla pocit, že ten fakt, že se kurzů a různých terapií účastním, že tím na sobě něco dělám… možná… Ale to, že strávím jeden den v kruhu lidí a učím se novou techniku práce na sobě, avšak doma v tom pokračuji sotva týden, výsledky rozhodně nepřinesly. A ani všemi doporučená meditace mi nešla, nebavila mě, nevydržela jsem u ní – ač jsem měla spousta stažených a zaplacených aplikací. Žila jsem v iluzi, že na sobě pracuji, ale bylo to jako bych si četla knížku o žonglování a po jejím přečtení očekávala, že ze mě bude žonglér. Byla jsem těžký teoretik a praxi jsem se vyhýbala jak jsem mohla. I to uklízení bylo často lepší, než sedět v meditaci.
Nakonec však přišel moment, kdy už jsem toho měla dost. Už mi bylo natolik špatně, že jsem potřebovala něco udělat. Rozhodla jsem se proto požádat duši o pomoc. Toužila jsem zrychlit svůj duchovní vývoj, něco už konečně opravdu dělat a vidět výsledky.
Dva dny na to si brouzdám po internetu a najednou jsem na stránkách Láskyplného světa. Přečetla jsem si pár článků a dostala se k informacím o Astrální akademii (AA). Stránky AA mě sice ze začátku spíše odrazovaly svým uspořádáním, ale obsah na mě jasně mluvil. A já věděla, že je to ono. Potřebovala jsem však nejdříve mluvit se Sidrisem… zavolala jsem mu a jeho první věta, jeho hlas, jeho energie mě naprosto pohltily. Neměla jsem o čem pochybovat. Další den jsem do AA vstoupila.
Měla jsem spoustu otázek, pochyb, zda to časově zvládnu, ale vnitřní potřeba duchovního vývoje mě hnala dopředu. Jakmile jsem pochopila princip práce v AA - tedy hned po prvním vysvětlení :D Byla jsem nadšená. Najednou jsem věděla co a jak. Každý den jsem měla daný plán, jak na sobě pracovat, co dělat. Spousta technik mi nebyla cizí, ale tady do sebe krásně zapadaly a já věděla proč je dělám a hlavně DĚLALA JSEM JE KAŽDÝ DEN! A pokud bych jen na chvíli pochybovala či ztrácela vůli, měla jsem oporu v ostatních lidech v AA a v mém Průvodci.
A jakou proměnou jsem dokázala projít za první 4 měsíce v rámci AA? Může Vám to znít naprosto banálně, ale ta proměna, která se udála byla pro mě naprosto zásadní. Jednoho dne jsem si totiž uvědomila, že když jsem v hektickém dni najednou měla 30 minut sama pro sebe, jsem si místo zapnutí televize a chroupání sušenek, šla s chutí sednout do meditace! Těšila jsem se na to!
A co víc, věděla jsem, že díky té meditaci dosahuji tolik chtěné proměny a posunu! Ale nejde jen o meditaci, jsou to další úžasně zvolená cvičení a aktivity, díky kterým se měním, vývoj se děje každý den, vidím to instantně.
A to je něco naprosto nemyslitelného, něco za co jsem neskonale vděčná. A moc se těším na to, co mě čeká v tom dalším přítomném okamžiku.
Belle,
studentka Astrální akademie